Digital Livestock Farming – překlad článku, část 1.

V tomto článku Vám přinášíme první část překladu vědeckého článku Digital Livestock Farming publikovaného v Sensing and Bio-Sensing Research z roku 2021.

Jedná se o výtah nejzajímavějších částí, na další část se můžete těšit příště. Celý článek v anglickém originálu si můžete přečíst zde: https://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S2214180421000131.

Pokročilé digitalizační technologie mohou pomoci moderním farmám optimalizovat ekonomické výnosy zvířat, snížit namáhavou práci u opakovaných úkolů a překonat méně účinná izolovaná řešení v chovu. V dnešní době je kladen důraz na omezení pokusů na zvířatech a na fyzický kontakt se zvířaty za účelem zlepšení jejich životních podmínek a zamezení vypuknutí nemocí.

Jednou z překážek, které musí digitalizace překonat je přístup chovatelů založený na jejich zkušenostech v kontrastu s přístupem založeným na autonomních systémech a získaných datech. V posledním desetiletí došlo k velkým posunům v chovu, genetice a výživě, včetně automatizace krmných systémů, zapojení robotů pro management hnojení a maximalizaci produkční efektivity za pomoci přístrojového vybavení. I přes tento pokrok stále zůstává mnoho výzev k překonání. Intenzivní chov hospodářských zvířat je nezbytný pro splnění rostoucí poptávky po živočišných produktech, avšak plné stáje a omezené časové možnosti ztěžují zemědělcům možnost sledovat zdraví a pohodu zvířat.

Jak se klimatické změny zintenzivňují, riziko onemocnění, tepelného stresu a dalších zdravotních problémů u hospodářských zvířat bude stále přibývat. To zase vytváří větší naléhavost včas nebo preventivně identifikovat zdravotní problémy včetně propuknutí nemocí, porozumět přenosu nemocí a přijmout preventivní opatření s cílem vyhnout se velkým ekonomickým ztrátám. Tyto problémy, stejně jako eskalace obav o dobré životní podmínky zvířat, transparentnost a udržitelnost životního prostředí, vedly k rostoucímu zájmu o digitalizaci v rámci chovu hospodářských zvířat zemědělství prostřednictvím moderních technologií. Technologie precizního chovu hospodářských zvířat využívají procesní inženýrství a principy pro automatizaci chovu hospodářských zvířat, což umožňuje zemědělcům sledovat velké populace zvířat z hlediska zdraví a dobrých životních podmínek, odhalovat problémy s jednotlivými zvířaty včas, a dokonce předvídat problémy dříve, než k nim dojde. Použití těchto technologií v konečném důsledku zlepší zdraví a dobré životní podmínky zvířat omezí problémy s bezpečností potravin a maximalizují efektivní využívání zdrojů.

Hlavní problémy při účinném sledování dobrých životních podmínek zvířat se točí kolem tří klíčových faktorů: náklady, validita a načasování statistik. Většina dostupných metod je časově náročná, pracná a proto i nákladná. Chovatelé hospodářských zvířat se často spoléhají na pozorování svých zootechniků pro odhalování zdravotních a sociálních problémů, avšak mnoho větších chovů má nedostatečný poměr lidských kapacit vůči počtu zvířat. Například komerční prasečí farma může mít jednoho zootechnika na každých 300 prasat. Při tomto počtu mohou dokonce i ostražití a dobře vyškolení lidé přehlédnout kritický stav zvířete. Použití technologií, zejména biometrických senzorů, přispívá k důslednému, objektivnímu a pravidelnému sledování welfare hospodářských zvířat v reálném čase, což umožňuje zemědělcům rychle identifikovat problémy a zavést preventivní opatření, tak aby se předešlo kritickým důsledkům. Technologie také mohou pomoci snížit spotřebu zdrojů a vstupních nákladů; proaktivnější a individuálnější přístup ke zdraví zvířat by v konečném důsledku snížil potřebu léků, zejména antibiotik.

Biometrické senzory monitorují behaviorální a fyziologické parametry zvířat, což umožňuje zemědělcům vyhodnotit zdraví a pohodu zvířat v průběhu času. Dnešní široká škála dostupných biometrických senzorů je buď neinvazivní nebo invazivní. Neinvazivní senzory mohou být rozmístěny kolem stodoly a zahrnují sledovací kamery nebo třeba senzory krmných systémů pro sledování hmotnosti zvířat a příjmu krmiva. Neinvazivní senzory jsou také snadno připevnitelné ke zvířatům, jedná se např. o krokoměry, GPS (globální polohovací systém) a MEMS (mikroelektromechanické) senzorické aktivity, které lze použít k monitorování chování. Invazivní senzory, které jsou v chov hospodářských zvířat využívány méně, jsou typicky do zvířete implementovány nebo jsou zvířetem spolknuty spolu s potravou. Takovéto senzory jsou užitečné pro monitorování vnitřních fyziologických měření, jako je např. zdraví bachoru.

Můžeme očekávat, že využití biometrických senzorů v chovu hospodářských zvířat v příštím desetiletí poroste v souvislosti s růstem zdravotnického sektoru. Výhodou invazivních senzorů je získání a přesun informací v reálném čase, přesnost a možnost získání velkého množství dat. Právě včasné získávání informací týkajících se dobrých životních podmínek zvířat umožňuje včasný zásah a často minimalizuje nutnost dalších zákroků.